Technický týdeník č. 12/2017

Některé aspekty kampaně Průmysl 4.0 z hlediska oboru výrobních strojů

Ředitel Svazu strojírenské technologie Ing. Oldřich Paclík CSc. byl osloven vedením renomované výzkumné společnosti CEEC Research, aby se vyjádřil k některým aspektům iniciativy Průmysl 4.0 tak, jak se jeví z hlediska oboru obráběcích a tvářecích strojů.

Společnost CEEC Research je přední analytickou a výzkumnou společností zaměřující se na vývoj vybraných sektorů ekonomiky v zemích střední a východní Evropy. Její studie jsou využívány v současné době více než 17 000 organizacemi. Společnost CEEC Research byla ustavena v roce 2005 jako analytická organizace specializující se na zpracovávání výzkumů a analýz stavebního sektoru, následně se analytické pokrytí rozšířilo i na další vybrané sektory ekonomiky, včetně strojírenství.

Kromě vypracovávání pravidelných a bezplatných analýz organizuje CEEC Research navíc také vysoce specializované odborné konference, kterých se účastní generální ředitelé nejvýznamnějších společností, prezidenti klíčových svazů, cechů a komor a rovněž i ministři a nejvyšší představitelé státu z vybraných zemí.

Z názorů Ing. Oldřicha Paclíka vybíráme.

Česká vláda, stejně jako tak činí i další evropské administrativy, by neměla pojímat problematiku Průmyslu 4.0 jen jako okamžitou kampaň. Jedná se totiž o dlouhodobou tendenci, jejíž jednotlivé aspekty už celá řada strojírenských firem řeší. Na vládní úrovni musí být vytvořena konsistentní strategie podpory průmyslu s neodmyslitelným přesahem do strategie reformy technického školství a podpory vědy. Do jejího rámce bude pak logicky začleněn i internet věcí, tj. propojení technických zařízení prostřednictvím internetu, s tím spojená finanční i technická podpora rozvoje rychlých datových sítí spolu s opatřeními k zajištění bezpečnosti dat, což bude perspektivně naprosto klíčový problém. Právě otázkou bezpečnosti dat se momentálně intenzivně zabývá na celoevropské úrovni také Evropský výbor pro spolupráci mezi výrobci obráběcích strojů CECIMO.
V oboru výrobních strojů lze velmi dobře sledovat naplňování jednotlivých aspektů Industry 4.0 zejména ve velkých, často zahraničních společnostech, které v tomto směru přirozeně představují špičku. Jedná se o silné evropské nebo už i světové hráče, tzv. „tvůrce trhu,“ produkující vysoce konkurenceschopné finální výrobky splňující kritéria Industry 4.0.
Jiná je samozřejmě situace menších výrobních podniků. Firma, která se pohybuje na samé hranici efektivnosti nemá na technologický rozvoj dostatek finančních prostředků, ani technických a lidských kapacit. Management malých a středních podniků tedy spíše čeká na kroky konkurence a usilovně se snaží plnit požadavky svých konkrétních zákazníků. V oblasti strojírenských technologií se nicméně podařilo řadě středních i menších podniků proniknout na světové trhy s vlastními sofistikovanými finálními produkty a realizovat tak zajímavou přidanou hodnotu. Právě v tomto aspektu se obor výrobních strojů nachází výrazně nad průměrem tuzemských průmyslových výrobců, kteří se z velké části nadále spokojují s rizikovou rolí montoven nebo subdodavatelů velkých zahraničních koncernů.
Samostatný průmyslový nebo, chceme-li „aplikovaný“ výzkum, je logicky soustředěn při těch největších a nejsilnějších firmách, které mají vůdčí úlohu na trhu. Co se České republiky týče, jedná se opět převážně o zahraniční společnosti, kde jsou výzkumné kapacity lokalizovány v zemi, kde sídlí společnost mateřská. Menší firmy jsou odkázány na spolupráci s nezávislými výzkumnými pracovišti, která ovšem z důvodů kapacitních i finančních nemohou být zaměřena oborově, ale spíše tematicky. I tak je ovšem nezbytné nalézt pro konkrétní výzkumný úkol vhodný projekt navázaný buď na státní rozpočet nebo na evropské strukturální fondy. Je nutno ocenit, že vláda se v poslední době skutečně snaží směrovat větší objemy finančních prostředků ze státního rozpočtu nejen do základního, ale i do aplikovaného výzkumu. Období, kdy byla řada výzkumných úkolů financována z evropských strukturálních fondů, pomalu končí. Firmy i výzkumná pracoviště se budou muset soustředit na specifické projekty spolupráce, např. H2020.
Podmínky podpory inovací cestou evropských dotací byly a jsou nastaveny opět lépe pro firmy finančně silné, které jsou v podstatě schopny si svůj technický a technologický rozvoj buď zcela, nebo alespoň do značné míry financovat z vlastních prostředků. Pokud se jim pak podaří za cenu značného “administrativního úsilí“ získat dotace, je to už pro ně vlastně taková „třešnička na dortu“.Naopak takové firmy, které by bez dotací vůbec nebyly schopny inovovat, na trhu bez milosti skončí.
Tradičně pojatý oborový výzkum dnes už neexistuje a jeho podpora ze strany státu by byla chápána jako narušení hospodářské soutěže. Vláda tudíž musí stimulovat průmysl k inovacím plošně, a to například cestou vhodně koncipovaných daňových odpočtů. Další možností, která je například dobře využívána v Itálii a přináší tam už hmatatelné výsledky, je podpora obměny strojního vybavení a pořizování progresívních výrobních technologií formou zrychleného odepsání často vysoce nad rámec pořizovací ceny.