Technický týdeník č. 04/2016

Více než dvě třetiny strojírenských firem budou i nadále hledat nová odbytiště v zahraničí

Téměř tři čtvrtiny strojírenských firem předpokládají v následujících dvou letech navýšit objem exportu (77 procent v roce 2016, respektive 73 procent v roce 2017). Sedm z deseti strojírenských společností (71 procent) má proto v plánu za tímto účelem rozšiřovat v následujících letech svá exportní teritoria.
Takové jsou alespoň výsledky průzkumu analytické společnosti CEEC Research. Zkušenosti managementu členských firem Svazu strojírenské technologie a ředitelů řady dalších velkých strojírenských společností potvrzují, že pro české strojírenství je otázka exportu naprosto klíčová. Stala se ostatně také jedním z hlavních témat letošního ročníku připravovaného Strojírenského fóra, které se uskuteční ve dnech 22. – 23. března 2016 v Obecním domě v Praze.

Ministr průmyslu a obchodu České republiky Jan Mládek komentoval výsledky průzkumu v tom smyslu, že současná vláda si je této skutečnosti vědoma a snaží se proto pomoci českým podnikatelům pronikat i na trhy, kde měly dosud české výrobky jen minimální podíl. Kromě objemu je ovšem u exportu důležitá i jeho diverzifikace, a proto by se české firmy neměly bát hledat obchodní partnery i mimo Evropu.
Zájmy společností o exportní destinace se, podle realizátorů průzkumu, liší v závislosti na velikosti firem. Pro velké strojírenské firmy je pouze ve třetině případů (33 procent) zajímavá další expanze v rámci Evropy, naopak malé a střední společnosti v ní budou hledat nová odbytiště téměř ve dvou třetinách (60 procent) případů. Ředitelé velkých strojírenských podniků mají velký zájem také o trhy Asie (29 procent) a Severní Ameriky (17 procent). Jen 8 procent společností plánuje začít vyvážet výrobky na Střední východ a pouhá 4 procenta do Jižní Ameriky. O Střední východ mají větší zájem střední a malé společnosti. Potvrdilo to 15 procent ředitelů společností. Desetina ředitelů podniků s obratem nižším než 300 milionů korun vyjádřila zájem o oblast Ameriky (Jižní Amerika 8 procent, Severní Amerika 2 procenta). Necelá desetina (8 procent) společností zkusí nově proniknout na trhy asijské.
Z publikovaných komentářů kolem výsledků průzkumu vyplývá, že orientace exportu na Blízký východ je, bez ohledu na značnou polickou nestabilitu v regionu, pro budoucnost perspektivní. K pozitivním trendům podle výsledků průzkumu také patří, že se i malí a středně velcí exportéři snaží hledat odbytiště mimo evropský region. Pro výrobce obráběcích a tvářecích strojů v České republice zůstává export i nadále orientován téměř z jedné třetiny na německý trh, i když mezi léty 2013 a 2014 došlo k mírnému poklesu ze 30,31 % na 28,65 %. Na dalších pozicích exportního žebříčku se však už po několik let ocitá Rusko a Čína.
Zpracovatelé každého průzkumu tohoto typu, kteří se nějakým způsobem snaží sumarizovat a následně generalizovat jeho výsledky, se logicky dopouštějí určitých zkreslení, respektive závěrů, jež platí jen pro určitý segment podnikatelské sféry daného oboru. Tak například tvrzení, že „diverzifikace exportu poskytuje výrobcům strojírenských produktů lepší možnost vyvážet koncové výrobky místo subdodávek a že touto cestou by se měl ubírat celý oborový export, i když je to zatím, jak se zdá, velmi vzdálený cíl“ je v jistém rozporu se zkušenostmi výrobců výrobních strojů, kteří jsou v převážné míře finalisty, a výroba komponentů tvoří jen menší část výrobního portfolia.
Tento závěr navíc navozuje zcela nesprávný pocit, že výroba komponentů je snad něco méně hodnotného. Problém je totiž podstatně složitější: tak například v rámci automobilového průmyslu, který je u nás jedním z tahounů celého hospodářství, nejen strojírenského průmyslu, vyrábí řada firem produkty, které jsou z hlediska výrobního podniku produktem finálním, ovšem v rámci komplexu automotive industry fungují jako komponenty.
Ale pokračujme dále v prezentaci výsledků průzkumu. U malých až středních a naopak velkých společností se výrazně lišily odpovědi na otázku, co považují firmy za největší překážky pro získávání nových odbytišť v zahraničí. Zatímco velké strojírenské firmy označují za největší problém nízké ceny, absenci regulačních norem v zemích mimo Evropskou unii a tvrdý konkurenční boj, malé a střední firmy poukazují na administrativní náročnost vstupu do vybraných zemí a nedostatečnou podporu ze strany státu. Shodně však za nejméně významnou překážku považují neznalost české značky a její malou tradici. S problémem neznalosti české značky a malé tradice se české obráběcí stroje v zahraničí věru nepotýkají. Stopadesátiletá tradice strojírenské výroby v Čechách sehrává nepochybně svou roli a stroje s českou výrobní značkou jsou známé doslova i na exotických trzích typu Alžírska nebo Íránu, jak se o tom přesvědčují účastníci vládních misí směřujících do těchto oblastí.
Rostoucí ambice českých exportérů potvrzují podle zástupce útvaru korporátního a průmyslového pojištění i údaje z pojistného trhu, které v loňském roce zaznamenaly růst pojištění exportních zásilek našich strojírenských firem o 7 procent, a pro rok 2016 je očekáván nárůst dokonce dvouciferný.
Pojišťovací instituce evidují zvyšování četnosti dotazů ohledně ceny a rozsahu pojistného krytí v nových destinacích. Pojistné případy však v oblasti nových trhů mohou značně zkomplikovat geopolitické otřesy v daném regionu, vyhlášení embarga, sankcí a další těžko předvídatelné aspekty.
Přestože si je vědom nebezpečí generalizace závěrů obdobných teritoriálních šetření a s ní spojené simplifikace vytipovaných problémů i návodů na jejich řešení, věří prof. Michal Mejstřík, místopředseda české pobočky Mezinárodní obchodní komory (ICC ČR), že získané výsledky mohou pomoci agentuře CzechTrade vytvořit pro české strojírenské firmy přesněji zacílenou nabídku, která se stane součástí připravovaného Modelu prioritních exportních příležitostí (MOPEP).